Jedu na dovolenou do Brna. Jo, do Brna! Proč sakra ne? Zatím jsem tuhle metropoli navštívil několikrát se svou poslední ex. Zažili jsme tu formálnější chvíle, jako naposledy na její promoci, i rozvernější momenty, když při návštěvě Špilasu uctila tuto monumentální dominantu tím, že si nevzala pod šaty kalhotky.

Úterý, 10. července 2018. Brno

Tak to jsou vzpomínky. Teď je na čase províst nějakou exploraci sám. Jsem zvedavej, jaký vychytávky si pro mě tentokrát připravila Brněnská kancelář pro předstižení Prahy a Spolek pro urážení cajzlů. Bude to stejně zábavný jako nedávno v divoký Bratislavě, kde jsem dostal blowjob od neznámý krasavice v baru a pak zažil trojku na hotelu? 

BRNĚNSKEJ CEJL – PODIVUHODNÉ MÍSTO

První večer ale určitě sám nestrávim, jelikož mě čeká exkurze s obávanym panem Švestkou. Pan Švestka je můj bejvalej kolega, kterej byl do Brna dislokován kvůli svý nový práci. Dobrej kámoš, chytrej kluk přes technologie, byznys a tuzemský rum.

Žije si tu v krásnym služebnim bytě s terasou. Zajímavý je, že byt se sice nachází v hezký novostavbě, ale v doslova nejhorší části města – na Cejlu. Cejl připomíná dolní část pražskýho Žižkova, akorát ještě o něco víc hard core.

Když jdu z místního Alberta, kde jsem byl nakoupit pár věcí, po ulici běhá holka s dítětem v náručí. Za ní kulhá týpek ve zjevně marný snaze ji dohnat. Ztěžka dopadá na jednu nohu.

„Nech nás bejt, ty hajzle!“ řve holka hystericky a přidá do kroku. 

„Neser, kurva!“ glosuje týpek situaci.

„Je to tvoje vina, ty feťáku!“

„Sama jsi feťák.“ Kontruje týpek. Holka utíká s pláčem pryč, děcko v její náruči se směje.

Já jdu náhodou celou dobu paralelně s nima a snažim se tvářit nezúčastněně. Mimochodem, jsou bílí. Cikáni postávaj kolem u zdí domů nebo seděj na krabicích od banánů. Pobaveně sledujou a komentujou celou scénu. Život na ulici mi tu trochu připomíná newyorský Washington Heights. Na zdi baráku se výmluvně skví nápis PIKO 773 24… 

ŽIVOT NA CEJLU – TOŤ EPOPEJ

Rád bych, aby dnešní večer proběh v poklidu, co se týče chlastu, a spíš jsem se primárně věnoval seznamování s brněnskými dámami a některou z nich nejdřív správně poprvý políbil a pak ji vzal s sebou domů hned na prvním rande.

Když stojíme na střeše baráku a pan Švestka mi ukazuje romantický panoramata Brnoxu (Brněnskýho Bronxu) a rozmáchle mi tlumočí obsah článků o zdejší drogový scéně a dětský prostituci, zmizí v nás asi polovina láhve rumu. Moje plány berou za svý. No, aspoň vim, že Cejl je správný místo pro sex na neobvyklym místě. 

„Víš, bydlet tady je úplně v klidu, i když je to občas ostrý. Můžeš chodit kam chceš, i do těch nejzaflusanějších barů, ale místní tě musí znát. Musí vědět, kdo jseš. Pak nedovolej, aby se ti něco stalo.“ Tolik sociologickej komentář pana Švestky.

Stávám se tedy součástí jeho projektu, kdy se prostřednictvím vychytralého sociálního inženýrství a chlastu snaží stát protřelym kápem zdejších podniků na Bratislavský ulici.

CAFÉ IN THE GHETTO A BAR 999

Nejdřív si dáváme pivo v Café in the Ghetto a pak se přesouváme o kus dál do baru 999. Takzvaný Devítky platí za zdejší nejvostřejší podnik. Když se později o baru zmínim pár Brňákům, všichni, kdo ho znaj, na vyslovení toho jména reagujou s posvátnou bázní. Nicméně pan Švestka se sebevědomě hrne dovnitř.

Mladý cikáni, co vevnitř gemblej kostky nebo podobnej druh hazardu, podezřívavě zvednou hlavy, ale vietnamskej výčepní nám v klidu natočí pivo a naservíruje panák tuzemáku zalitej v plastu. Jdem si stoupnout před podnik a pan Švestka mi ukazuje křižovatku, kde prej před nějakou dobu dav lynčoval řidiče, co nechtěně srazil těhotnou cikánku a vylez z auta ven, aby jí pomoh.

SEZNÁMENÍ S LOKÁLNÍMA AUTORITAMA

„Tady nemůžete pít venku, chlapi. Já tady minule dostal pětikilo pokutu.“ varuje nás bezzubej cikán před nástrahama zdejších protialkoholních restrikcí. Schováváme piva na římsu okna. Za chvíli se k nám připojuje jeho kamarádka, postarší dáma objemnejch proporcí s vypelichanym jezevčíkem na vodítku. Spouští verbální lavinu ohledně svýho ostravskýho původu, příbuzenstva, syna fotbalisty, rajčat, co pěstuje za oknem, a kdo ví čeho ještě.

„No, občas je to tu divoký, ale já jsem v klidu. Mě se tady všichni cikání bojej. Věděj, že ke mně si nemůžou nic dovolit, jinak bude průser.“ odtuší se sveřepym výrazem, když se hovor přesune k tématu života na Cejlu.

Pan Švestka větří lokální autoritu, oportunisticky žhaví telefon a přidává si ji mezi přátele na Facebooku. Dobrý kontakty jsou důležitý. Dáma jeho žádost ochotně akceptuje a chválí mu jeho roztomilou profilovku.

(Pan Švestka netuší, že dělá chybu. V následujících tejdnech mu totiž od ní přes messenger začnou chodit erotický snímky její vlastní provenience). O mně zas dáma mezi řečí žoviálně prohlásí, že vypadam jak Steve McQueen. Ačkoli charakter týhle lichotky do značný míry ovlivnil chlast, je to kurva stejně nejhezčí kompliment, kterej jsem od ženský za dlouhou dobu dostal. 

CLUB WASH

Loučíme se s novejma známejma a pak Švestka si spokojeně pomlaskává při pomyšlení, jak jeho street credit roste závratnou rychlostí.  Míříme naproti do podniku Club Wash. Švestka mi vypráví legrační story o tom, jak si nějaký dva cizinci chtěli otevřít bar v Brně. Mrkli se na mapu a koupili si místo za neuvěřitelně laciný peníze téměř hned u centra. Super kauf.

Akorát netušili, že si předplatili rezidenství na Cejlu. Prvních pár dní prej dostali dvakrát na držku a jednou je vykradli. Až pak jim došlo, že by podnik měli koncipovat jako napůl bar a napůl prádelnu, protože k tomuhle účelu sloužilo to místo předtím a místní nemaj rádi invazivní zásahy a změny do svého životního prosotoru. 

PRVNÍ ZÁŘEZ

Clubwash vypadá v podstatě jako hipsterskej podnik. Vousatý štamgasti maj oči přilepený na televizi. Francie hraje s Belgií na mistrovství světa v Rusku a vede jedna nula. Spíše než upocený čutálisti mou pozornost přiláká tmavovláska na baru. Má jemnej obličej s výraznejma lícníma kostma a hezky tvarovanou, výrazně namalovanou pusou.

Postavou není úplně můj typ. Není vysoká, ale má krásnou, velkou prdel. Sedí na baru s prohnutýma zádama, v důsledku čehož se docela prsí a nemůžu si nevšimnout, že se na mě dívá.

Když odchází do vedlejší místnosti, chytám se příležitosti. Mám ostatně pořešený základy pro balení, takže není na co čekat a stačí si dodat trochu odvahy správně ji oslovit a pozvat na rande. Zastavím jí na chodbě za barem a jdu zpříma na věc v duchu nezávislosti na výsledku: „Čau, líbíš se mi a chci tě pozvat na rande. Co tomu říkáš?“ Udržuju při tom sebevědomej oční kontakt.

Směje se a vypadá to dobře. Představíme se (jmenuje se Olga), přidáme se na Facebooku a je hotovo. Dopijem s panem Švestkou pivo a jdem do centra.    

PAVLA SE UTRHÁVÁ ZE ŘETĚZU

V podniku Na stojáka si dáváme pivo na stojáka a já začínám pociťovat účinky lihu na svůj centrální nervovej systém. Kromě epickýho vyprávění pana Švestky o životě na Cejlu mě trochu probírá i fakt, že si během večera kontinuálně píšu s Pavlou (zrzkou z reklamky), která se zjevně nachází v eroticky pozitivní náladě a během konverzace se zcela utrhává ze řetězu.

Začíná mi posílat sexy fotky. Počínaje kozama až po snímky toho, jak si to dělá pomocí svého černýho vibrátoru úctyhodný velikosti.

ŠVESTKA KVITUJE KUNDU

Obrážíme ještě pár podniků v centru. V jednom z nich oslovuju tři holky u vedlejšího stolu. Dvě z nich jsou komunikativní a je vidět, že se chtěj bavit. Veškerou další interakci ovšem narušuje pan Švestka, který ve zjevné ožralosti glosuje zjev a chování dívek tak galantně, až se všechny znechuceně zvednou a odejdou.

Když se přesouváme dál, zahlídne Švestka na displeji mýho telefonu jednu z fotek od Pavly. Normálně se tento obsah snažim moc nesdílet, ale tentokrát mu v ožralosti umožnim se mrknout. Vzápětí zvoní jeho telefon. Volá přítelkyně. „Jó, jsme v centru! Kámošovi právě přišla fotka kundy!“ řve bujaře do telefonu na celou ulici.

„Seš kretén,“ odtuším.

UNAVENÝ EPILOG

Přítelkyně okamžitě zavěší a já začínám tušit, že dnešní večer už nic dobrýho nepřinese. Nějakou dobu se ještě motáme na místní obskurní diskotéce, kde se snažím bezvýsledně přinutit jakousi vepřici ke společnému baletu na parketu.

Poté se mě zmocní smysl pro povinnost a erotickou reciprocitu. Ve snaze odměnit Pavlu, která mi během večera naposílala přehršel erotickýho materiálu, se pokoušim na záchodě vyfotit svoje péro. Kvůli přemíře chlastu nejsem zaboha schopen si přivodit erekci, takže se motám u pisoárů s telefonem v jedný a splasklym penisem v druhý ruce.

Dochází mi, že kdyby mě tady někdo viděl, působilo by to asi trochu podivně, takže svou snahu vzdávám.

Poslední zákmity paměti té noci mi vybavuje párek mladejch policajtů u okýnka s pizzou, který se pan Švestka snaží přesvědčit, ať nás odvezou na Cejl. Neodvezou, tak jim aspoň Švestka sdělí, že se na Cejlu teď už vůbec nebojí a že dělaj dobrou práci.

„Děkujem za uznání.“ zamumlaj překvapeně. 

BALENÍ HOLEK V BRNĚ BUDE POKRAČOVAT

To je konec mýho prvního dne v Brně. Jak dopadlo moje rande s Olgou další den? Zkusili jsme sex na neobvyklym místě nebo jsem ji vzal k sobě na byt? To si můžete přečíst v kapitole Balení holek v Brně #02.

A jak probíhalo moje rande s další brněnskou krasavicí, během něhož jsem byl napaden jejím agresivním ježkem a prdícím štěnětem? To si přečtěte v pokračování příběhu Balení holek v Brně #03. 

LOVU ZDAR!

Tento deník má reálný, autobiografický základ a obsahuje popis událostí, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány. Jména určitých míst a osob byla změněna s ohledem na soukromí těchto lidí.