O geologii, paleontologii a nudismu.

Díl #01 najdeš tady

Díl #02 najdeš tady

Chceš získat e-knihu v předprodeji za výhodnou cenu? Napiš mi email “Mám zájem o e-knihu!” na info@lovcuvdenik.cz!

DĚD BODÁ DO MÉ ROMANTICKÉ BUBLINY

Kráčeli jsme s dědem bok po boku směrem k mostu. Vytáhl jsem z kapsy účtenku, na kterou mi vnadná servírka načmárala svoje telefonní číslo. Uprostřed hrudi mě začal hřát příjemná směs pocitu hrdosti a erotického vzrušení. Vzpomínal jsem na její oči, tmavé vlasy a hezky tvarovaný zadek.

„No, jen se tim tak nekochej!“ zchladil moje nadšení senior. „Oceňuju, že jsi se pochlapil, oslovil jí a získal číslo. Nic od toho ale nečekej, ty jelito,“ pokračoval skepticky.

Bublina erotického mámení mi rázem praskla.

„Proč ne?“ odvětil jsem překvapeně. Připadalo mi, že v tu chvíli se děd změnil v neodbytný hmyz, co mi kazí mé příjemné vyhřívání se na sluníčku lásky a romantiky. „Vždyť jsi sám říkal, že se jí líbim a vidíš, dala mi číslo! A máš pravdu i v tom, že náš vztah s Klárou nestojí za nic. Pozvu tuhle kočku na rande a asi s ní začnu chodit. V posteli bude určitě zábavnější než Klára.“

„Čamrdo, čamrdo. Ty o ženskejch nevíš vůbec nic!“ děd skepticky kroutil hlavou.

„Jak to?“

„Podívej, to, že ti dala číslo, to je hezkej úspěch. O tom žádná,“ poplácal mě povzbudivě po rameni. „Nicméně, samo o sobě to nic neznamená. Jestli to nevíš, tak ženský dosti často měněj svoje plány. Dneska ti dala číslo a zejtra možná bude všechno jinak. Možná se jí ozve nějakej jinej frajer, kterej se jí líbí a zná ho mnohem líp než tebe, a na vaše romantický setkání si už ani nevzpomene. Možná dneska měla ovulaci a byla celá nadržená. Zítra nebude vůbec rozumět tomu, proč ses jí tak líbil. Dneska ti dala číslo a zítra se možná rozhodne, že má týhle vesnice dost a chce cestovat. Než s ní začneš chodit, bude fuč. Zkrátka, když se budeš takhle upínat jen na jedinou holku, tak tvoje sebevědomí a uvolněnost půjdou do kopru. A to nechceš. Takže co uděláš?“ tázavě zakmital obočím.

„Co?“ opáčil jsem jak největší naiva.

„Dneska získáš minimálně ještě dvě čísla od jinejch hezkejch holek!“

Při představě, že na dědův nátlak budu muset dnes absolvovat další martyrium oslovování cizích dam, mi opět ztěžkly genitálie: „Ale dědo, zas na druhou stranu, přeci jen chodim s Klárou, takže bych se asi neměl pouštět do větších akcí.“

 „Ticho!“ senior přerušil mou apologii a rozmáchlým gestem obsáhl horizont před námi. 

HALUCINOGENNÍ GEOLOGICKÁ EXKURZE

„Sleduj tu krásu, juniore. Miliony let geologického vývoje odhalené našim zrakům.“

Zastavili jsme se uprostřed mostu klenoucího se nad řekou. Mezi oblouky jeho mostovky se nám otvíral výhled na skalnaté úbočí protilehlého kopce. Skála tam svým tvarem připomínala pláty zohýbaného plechu stoupající od silnice až k zalesněnému vrcholku.

„Jojo, zajímavý, no,“ reagoval jsem s nadšením odpovídajícím mému zájmu o šutry.

Praotec se zastavil, vytáhl z náprsní kapsy cigaretu a připálil si.  

„Ty to nechápeš, chlape. Tady se díváme čtyři sta milionů let do historie! Sleduj ty mohutné vrstvy vápence zvrásněné během hercynského období do pozoruhodných tvarů. Výsledek gigantických tlaků v prvopočátcích utváření zemské kůry!“   

Spíš než seniorova exkurze do geologické historie zeměkoule mě zaujal odér, co vypouštěl ze své ústní dutiny. Ke štiplavému zápachu tabáku přibylo ještě výraznější aróma.

„Dědo,“ vydechl jsem, konsternován seniorovým konstantním progresem v oblasti návykových látek. „Ty kouříš trávu?“ 

LASTURNATKY  

Praotec místo odpovědi vypustil z úst oblak dýmu, který vzápětí zahalil můj obličej do konopného oparu. Pak pokračoval ve výkladu a můj dotaz nechal bez odpovědi: „Taky se tu jedná o zajímavé paleontologické naleziště. Mlži, hlavonožci, lasturnatky,“ při posledních slovech jeho hlas zněl stále méně soustředěně. Všiml jsem si, že už nesleduje geologické útvary, ale jeho pohled se upírá kamsi dolů k řece. Opřel se o zábradlí mostu a s pravým badatelským zaujetím se otázal sám sebe: „Hmmm, a copak to tady máme za lasturnatky?“

Na břehu řeky poblíž mostu se tetelil hlouček polonahých těl. Holky v bikinách a jeden nebo dva kluci. Z toho shluku občas vylétla anglická slova prokládané výbuchy smíchu.

„Tyto lasturnatky stojí za bližší paleontologický průzkum,“ děd si mnul bradu a mlsně sledoval polonahé krasavice.

„Prosim tě, doufám, že mě nebudeš nutit se s něma seznamovat. To jsou nějaký přiožralý erasmačky na výletě. Žádná perspektivní partie.“

„Ty v sobě nemáš ani špetku badatelského nadšení a odvahy, juniore. Kdyby byl Joachim Barrand jako ty, tak se to tu nejmenuje Barrandien, ale Blbákov nad Posránkovem. Na, dej si páva. Podpoř svůj fantazírung,“ děd mi podal smotanec zapáchající kanabiolovými výpary.

„Dědo, já to nechápu. Přiletěl jsi teprve minulý týden. Kde jsi proboha sehnal trávu? Tos propašoval na letišti přes kontrolu?“ dal jsem průchod svému údivu.

„Ale hovno, to mám od Šuperdy.“

„Od koho?“

„No, od doktora Šuperdy. Mýho souseda ze starýho bytu. On má nějaký revma nebo co, tak si to doma pěstuje. Prvotřídní matroš, indica. Dej si, smotal jsem to s tabákem, je to lehký. Nechci se úplně zmastit, ještě máme před sebou celej den,“ mudroval.

„Dědo, já ale…“

„Dej si šuperdu a nekecej!“ přes můj chabý odpor mi vrazil jointa přímo pod nos, aniž přestal sledovat hlouček krasavic na břehu.

ODHAZOVÁNÍ LASTUR 

Opatrně jsem potáhl. Čekal jsem, že se mi v dýchacím traktu okamžitě rozvine nepříjemné škrábání, na kterou jsem byl zvyklý od mých občasných pokusů s kouřením trávy na gymplu. K mému překvapení ale dým vplul do mých plic bez jakéhokoli podráždění. Potáhl jsem ještě jednou, opřel se o zábradlí a jal se sledovat hemžení na břehu po boku mého děda. Ten odkudsi vytáhl plechovku piva, a se syknutím ji otevřel. Bylo trochu zteplalé, ale stejně mi stékalo do chřtánu jako med.

Zmocnil jsem se mě příjemný, uvolněný a radostný pocit. Vnímal jsem, jak slunce ozařuje celou krajinu. Ve výbuchu smíchu dvě z dívek vlétly do vody. Všiml jsem si, že na sobě mají jen dolní díl plavek.

„Á podívej, dědo. Odhodily lastury!“ nadšeně jsem glosoval situaci.

„Dyť jsem ti říkal, že stojí za samostatný výzkum,“ ušklíbl se nadšený sexuo-paleontolog.

„No, ale jestli sis nevšiml, tak maj s sebou i nějaký mlže a hlavonožce,“ poukázal jsem na fakt, že se mezi pěticí dívek motali i dva kluci. Jeden z nich s lahváčem v ruce a cigaretou v puse stál po kolena ve vodě a snažil se cákat na plavající dívky. Druhý seděl s jednou společnicí na břehu a vypadalo to, že se zaseknul v jakési nekonečné smyčce focení perfektního selfie.

„Eh,“ mávl rukou s despektem. „To budou nějaký měkkýši ve friendzóně.“

„Jak si můžeš bejt jistej?“

„Zkušenost. Podle nonverbální komunikace. Jsou to nějaký studentky na výletě a tamto jsou prostě měkkýši v jejich friendzóně. Ani jeden z nich není ničí boyfriend. Ne že by nechtěli, potenciálně,“ pousmál se. „No, je na čase se seznámit,“ praštil rozhodně rukou do zábradlí.

„Počkej, dědo. Snad je nechceš otravovat?“

„Jaký otravovat, kluku? Prostě jdu navazovat sociální kontakty. Přeci tě v tom oslovování holek nenechám samotnýho. Taky přispěju svou troškou do mlejna.“

Při představě, jak dědek vplouvá do sociální bubliny těch pubescentů jak ledoborec, se mě zmocnila nervozita, tak jsem si dal radši ještě práska.

Nemuseli jsme ani nikam chodit. Zatímco jsme probírali paleontologii, jedna z dívek vylezla po svahu na protějším břehu až k mostu a namířila si to přímo k nám.

Byla to Asiatka s hezkýma mandlovýma očima, dlouhými vlasy a souměrnou tváří s výraznými čelistními kostmi. Na Asiatku měla nezvykle vysokou postavu a spíš tmavší pleť. Musím ovšem přiznat, že co mě na ní zaujalo nejvíc, byly její prsa. Považuju se sice za ortodoxního dolňáka, pro něhož je nejdůležitější hezký obličej a krásné nohy s větším, hezky tvarovaným zadkem. Její prsa mě ovšem přivedla do stavu dočasné konsternace. Velká, krásně tvarovaná, se vztyčenými bradavkami, na nichž mezi kapkami vody vyvstávala husí kůže. Zakryté teď jen bikinami. Evidentně to byla jedna z holek, co se předtím vrhly do řeky. Musel jsem si dát v duchu facana, abych přestal zírat, když k nám připlula ve svých miniaturních kraťasech. Ždímala si vodu ze svých dlouhých vlasů a smála se.

„Ahoj, kluci!“ pozdravila nás anglicky s americkým přízvukem.

„Ahoj,“ děd ji se zjevnou potěchou sjel pohledem od hlavy k patě.

„Všimli jsme si, že si tu kouříte jointa. Chtěla jsem se jen zeptat, jestli nemáte náhodou trochu hulení.“

„No jasně, že máme. Produkt důsledného vědeckého bádání,“ odvětil děda fajn angličtinou a podal jí jointa. Ona si ho vzala, potáhla si.

„Wow, moc příjemný,“ usmála se.

„To si piš!“ ušklíbl se hrdý distributor psychotropních látek. Pak se představil. „Jak se jmenuješ?“

„Dana.“

„Těší mě,“ senior ruku přijal, ale vzápětí krasavu přitáhl k sobě, políbil ji na obě tváře a chvíli spočinul na její obdařené hrudi. 

Když se odlepil, zajel rukou do mého ruksaku a vytáhl plechovku piva. Otevřel ji a nabídl ji naší společnici.

 „Gambé!“ zahlásil a přiťukl si s ní.

„Co to, kurva?“ vypadlo z ní překvapeně. „Jak jsi poznal, že jsem z Koreje? Gambé!“ smála se.

„Instinkt,“ usmál se lišácky vševěd. „Strávil jsem nějakou dobu na Kunsanu, když jsem dělal pro New York Times.

„To snad ne! Tam sloužil můj táta.“

„Tomu říkám náhoda.“ 

  „Aha,“ zamrkala spiklenecky. „Takže, co tady děláte, kluci?“ zeptala se.

„Věnujeme se tady výzkumu.“

„Fakt? Četla jsem, sem lidi jezdí hledat fosilie. Tak co jste už ulovili?“

„Zatím nic,“ pokrčil děd rameny. „Teda, vlastně tady junior si před nějakou dobou ulovil jednu fosilii a dokonce se chtěl zasnoubit, ale pak naštěstí přehodnotil svoje plány,“ ušklíbl se rádoby vědátor.

Za normálních okolností by mě seniorovy kecy dosti vyvedly z konceptu, ale tráva mě udržovala v klidu a dobré náladě, až jsem se rozhodl přispět svou porcí vtipné kaše: „Jojo, na fosilii už kašlu. Teď tady zkoumáme pářící rituály obojživelníků. Víš, že tady v tý řece, kde se koupete, právě probíhaj žabí orgie?“

„Brrr, to nejsou orgie, co bych chtěla zažít,“ napila se piva a dotkla se špičkou jazyka horního rtu.

„Mimochodem, znám mnohem lepší místo na koupání,“ zamrkal důchodce.

„Aha, a kde?“

„Místo skryté očím. Tam kde keltská bohyně řek Danu sebrala trochu azuru z oblohy a vetkla ho do země,“ když dobásnil vytáhl telefon a ukázal jí pár fotek.

„Moje jmenovkyně,“ usmála se. „V tom případě bych to místo měla vidět. Vypadá nádherně? Vezmete nás tam?“ usmála se a hrála si při tom s pramínkem mokrých vlasů, co se jí točil kolem tváře.

„To můžeme,“ usmál se.

 „Super,“ povyskočila, až se jí prsa natřásala a radostně tleskala rukama. „Vsadím se, že kamarádi tam budou chtít taky. Můžeme jít hned? Prosím, prosím!“

DĚD FILOSOFUJE O RELATIVITĚ ČASU

Důchodce ji objal kolem ramen a rozmáchl se rukou: „Podívej se tady ten kopec před námi, Dano. Když se podíváš na tuhle skálu,“ naklonil se blíže k ní, až ji téměř šeptal do ucha, „tak vidíš výsledek něčeho, co se odehrávalo před miliony let. Gigantických tlaků na zemskou kůru v době, kdy se rodil povrch naší planety a silur, jedno z období starších prvohor, přecházel v devon! Ta skála tu byla čtyři sta milionů let před námi. Tím chci říct, že tady čas plyne pomalu. Nic nám neuteče. “

„Aha,“ dívala se na něj s úžasem. „Takže, kdy pojedeme?“

„Dej nám tak hodinu a půl.  Musíme tady s juniorem ještě něco zařídit a taky zahnat munchies.“

Tomu anglickému výrazu jsem nerozuměl. „Jaký munchies?“ brblal jsem nechápavě.

„Hulihlad, juniore. Hulihlad.“

Dana nadiktovala dědovi svůj telefon a ten ji prozvonil.

 „Uvidíme se, pane geologu,“ mrkla na něj. „Měj se juniore!“ otočila se a vydala se zpátky za svými přáteli. Pozadí měla taky výstavní.

NUDISTOVO VYZNÁNÍ

„No, vidim, že jseš při chuti,“ kroutil jsem hlavou.

„To si piš!“ přitakával vilný důchodce.

„Jak jsi ji hned při seznamování objal a políbil na tváře. Já to nechápu, že ti všechno projde!“

„Zásadně si s krásnými dámami při seznamování nepodávám ruku. Nezahajuju přece nějakej posranej byznys meeting, ale intimní přátelství.“

„Intimní přátelství. Ježiši, dědo!“ obrátil jsem oči v sloup. „A jak jsi poznal, že je z Koreje?

„No,“ podrbal se na hlavě, „tipuju, že je ve skutečnosti napůl Korejka a napůl černoška. Táta byl, předpokládám, voják, Američan nasazenej v Koreji a udělal si dceru s Korejkou. Už jsem takových pár potkal. Jsou to hezký holky.“ 

„A kam že to jedeme? Co že je to za podivuhodnou krajinu?“

„Amerika. Lom. Úžasný místo. V osmdesátých letech tam byla nudistická a trampská kolonie. Užil jsem si tam spoustu srandy. Můj kámoš doktor Slimák, známej sexuolog a erotoman, o tom psal celý povídky.“

Moje přesvědčení, že dnes mě děd už ničím nepřekvapí vzalo okamžitě za své: „Proboha, dědo. Tys byl nudista?“ 

„Budu ti o tom vyprávět,“ senior mě objal kolem ramen. „Čekaj nás zábavný chvíle, čamrdo. Připrav se a buď ve střehu!“

POKRAČOVÁNÍ SI PŘEČTI TADY

Dotazy: info@lovcuvdenik.cz