14. června 2018 – Návštěva Bratislavy vyústila v pár divokejch zážitků během balení holek. Holky tady vědí, jak se bavit!

BALENÍ HOLEK NA SLUŽEBNÍ CESTĚ

Jsem v Bratislavě. Na služební cestě. Ráno, během cesty vlakem jsem poslal zprávu přes FB messenger dvěma holkám, který jsem nedávno oslovil na ulici – Sofii, novinářce z Vyšehradu, i Ivetě, hipster Slovence, kterou jsem potkal na Letné. Víc o tom, jak jsem je oslovil a získal na ně kontakt najdete v kapitolách První získanej kontakt a Den velkýho balení.

Sofie odpověděla, ale je prý busy a bude mít čas až příští týden. Začínám tušit, že domluvit si s touhle holkou rande bude složitější. Od Ivety žádná zatím žádná odpověď.

JAK POSÍLAT ZPRÁVY HOLKÁM

Zprávy posílám holkám zpravidla jen za účelem domluvení si rande a zásadně je udržuju krátký a stručný. Myslím, že vztah mezi ženskou a chlapem se nejlíp buduje při rozhovoru tváří v tvář, ne při neosobním textingu. Pokud holce píšu poprvé nebo po delší době, moje zprávy obsahujou oslovení jménem, dotaz na to, jak se má, nebo podobné vyjádření zájmu (abych navázel intimnější kontakt), menší novinku z mýho života. A pak jdu rovnou na věc – domluvit si schůzku. 

To, že od holky dostanete při studenym balení telefonní číslo nebo třeba FB neznamená v podstatě vůbec nic. Zdaleka nemáte jistotu, že vám odpoví. Nicméně svou šanci nezvýšíte tím, že se budete snažit vztah navázat přes zprávy. To prostě zpravidla nefunguje.

V dnešní době si pravidelně píšu jen s jednou holkou – Monikou, kamarádkou, se kterou pravidelně spím. Je velmi chytrá a miluje sex. Pravidelný spojení přes messenger s ní udržuju proto, že mě to baví, nikoli proto, abych s ní prohloubil vztah. 

NUDNÁ KONFERENCE

Do Bratislavy jedem kvůli konferenci na téma marketing a sociální sítě. Samotná akce stojí za prd. Nic moc novýho se nedozvídám, tak se alespoň snažím skoro při každý přednášce zvednout ruku a položit nějakej „duchaplnej“ dotaz.

Nejde mi ani tak o nabytí novejch informací, jako spíš o to si pro zábavu vyzkoušet mluvení před sálem plnym lidí. Jedne z pozitivních efektů trénování studenýho balení spočívá v tom, že získávám větší odvahu při situacích, kdy na člověka doléhá sociální tlak. Zkrátka, pokud pravidelně balíte holky, mluvit pak před publikem čítajícím stovku lidí vám najednou přijde o dost snazší. 

STUDENÝ BALENÍ HOLEK V NOCI vs BĚHEM DNE

Večer nás ale nejdřív čeká večeře s týmem a pak s kolegou máme v plánu vyrazit do města na pivo, takže dneska zkusím noční studený balení. Co je lepší – oslovovat a balit holky přes den na ulici, v parcích, kavárnách, knihovnách, metru a nebo večer v barech a klubech? V obdobích, kdy jsem v minulosti býval single, jsem zpravidla dělal jen to druhý. Ale je to dobrá volba?

NOČNÍ BALENÍ HOLEK

• Výhody: tak nějak se to očekává – dáte si pár piv a sám nebo s kámošem vyrazíte do hospody a pak na party. Oslovit holku a začít konverzaci je poměrně snadný.
• Nevýhody: větší konkurence – jo, je to tak. Kromě vás se venku motaj stovky ožralejch konkurentů, jimž chlast a někdy fet pomáhaj bořit limity jinak svazující stydlivosti. Holky s tím počítají a spousta z nich jde ven jen kvůli zvýšení sebevědomí. Udělaj dobře svýmu egu, když se za nimi motají zástupy ožralých ctitelů sršících lichotkami a pozváním na drinky. Jejich vlastní ochota se nechat sbalit je ale často dost omezená. Spousta z nich už má zkušenost s tim provinilym pocitem, kdy se ráno vzbudí vedle cizího chlapa, aniž by si pamatovaly, jak se to stalo. No, a tak si dávaj bacha. Samozřejmě neříkám, že všechny.

DENNÍ BALENÍ HOLEK

Tady to je s konkurencí jednodušší. Moc chlapů přes den hezký holky na ulici neoslovuje. Zároveň taky můžete za denního světla a střízliva udělat větší dojem – působí to prostě odvážněji a sebevědoměji, než když holku oslovíte v baru po třech pivech.

Takže ze mě osobně se po letech stal fanda denního balení. Je to efektivní, rychlý, méně únavný a nemáte pak kocovinu. Na druhou stranu přiznávám, že pokud se zadaří, má noční hra díky chlastu a taky vše zakrývajícímu závoji tmy potenciál rozjet se tak, že zůstáváte jen zírat. A něco podobnýho se stalo i v Bratislavě. 

NOČNÍ BRATISLAVA

Večer nejdřív vyrážíme na večeři s týmem do jakéhosi tapas baru, který vyrábí zvláštní slovenskou verzi tohoto pokrmu, která svým objemem mnohonásobně převyšuje jeho klasickou podobu, takže výsledkem je, že se pořádně přežereme. S kolegou Danem si pak dáváme panáka slivovice a vyrážíme do města.

SETKÁNÍM S MLADYM MOCNÁŘEM

Ještě předtím se potkáváme s mym známym – bratrem mýho dobrýho kámoše z Prahy. Je místní, tak si říkám, že nám možná ukáže i něco dalšího z města. Říkám mu mladej Mocnář. Mladej proto, že je to mladší brácha mýho kámoše. Mocnář pak podle legendární po domácku vyráběný polský drogy, který podle serveru Novinky.cz obsahuje mimo jiné i mast proti hemoroidům.

Mladý Mocnář se totiž pyšní chemicko-technologickym vzděláním a širokým rozhledem v oblasti omamných látek. Bere si pár mých cigaret a na oplátku mi nabízí jakési famaceutikum s halucinogenními účinky. S díky odmítám. Dneska mi bude stačit chlast.  

BAR BUKOWSKI

Dorážíme do baru v centru jménem Bukowski a usazujem se ve vnitrobloku, co patří k podniku. Pod otevřenym nebem, kde jsou rozestavěný stoly a dobrej výhled na bar. Lokál je narvanej lidma, mezi nimiž se nachází i spousta atraktivních holek. V celym prostoru duněj osmdesátkový rockový hity.

POLSKÁ HOUSLISTKA

Vracím se z baru, kde jsem byl objednat pivo, a zjišťuju, že si k našemu stolu přisedla slečna. Jak můj kolega Dan, tak mladej Mocnář jsou dobře vypadající chlapi, takže mě to ani nepřekvapuje. Lena pochází z Polska, takže mluvíme anglicky. Dozvídám se, že má hezký povolání – houslistka v orchestru, a do Bratislavy přijela kvůli zítřejšímu koncertu.

Zároveň vypadá na to, že se ráda baví. Nudný kámošky prej zůstaly v hotelu, tak vyrazila sama do města, dát si drink a evidentně balit chlapy. Vzhledově se nachází někde mezi lepším průměrem, není to žádná modelka, ale dá se na ní dívat. Nebylo by špatný ji sbalit. Občas se jí tedy při rozhovoru dotknu a udržuju s ní intimní oční kontakt. 

A BALENÍ DALŠÍCH HOLEK

Není to ovšem jediná ženská v baru. U protějšího stolu sedí trojice holek a přímo proti mně hezká černovláska s výrazně namalovanými rty. Zatímco se bavím s Polkou, všímám si, jak pořád kouká mým směrem. Po asi deseti minutách se zvedám, abych šel na záchod.

Přímo před dveřmi na pánskej hajzl potkávám zas černovlásku s výraznými rty od protějšího stolu a ještě jednu holku. Taky tmavovláska s rockerskym lookem. Hezká holka, ale trochu ten typ, na němž vidíte, že už si něco v barech a klubech odžila. Holky sice nesedí u jednoho stolu, ale vzájemně se evidentně znají.

SEX NA ZÁCHODECH

„Hej, sú u vás volné kabinky?“ vybafnou na mě.

„Cože?“

„Odkud jsi?“ vyptávají se mě. „Aha, Pražák,“ smějí se, když odpovím.

Tvrdí, že na dámských záchodech je plno a ptají se mě, jestli je můžu vzít na pánskej. Tuhle situaci jsem už zažil, takže začínám tušit, kam míří. Neztrácim čas přemýšlením: „Tak pojdťe, ať se tu nepocikaťe!“ přikývnu a otevřu jim dveře. Vedu je chodbou kolem umyvadel a pisoárů až dozadu, kde jsou kabiny. Popadnu rockerku za paži a strčím ji dovnitř.

„Chceš jít taky?“ zeptám se druhý, ale ta zavrtí hlavou a čeká před dveřmi.

Ta uvnitř si bez váhání rozepne kalhoty a stáhne si je. Vypadá to, že její potřeba dosahuje fakt akutního stupně.

„Nevadí ti, keď sa vycikám?“ ptá se a prohrábne si dlouhý, hustý, tmavý vlasy. Má hezkej úzkej obličej s výraznými lícními kostmi a červeně namalovanou pusu.

Sedne si na záchod, takže vidím její ochlupení zarovnané na čárku a kundičku, z níž tryská proud moči. Nepovažuj se za fanouška pissingu a ještě nikdy jsem se nenechal zkropit zlatym deštěm. Ani jsem takhle nikdy nesledoval cizí holku, jak chčije. Připadá mi to celkem zábavný. Cítím, jak mi v kalhotech tvrdne péro, tak ho výtahnu a začnu si ho masírovat.

Jak sedí na záchodě, tak ho má v podstatě v úrovni úst, takže netrvá dlouho a už mi ho kouří. Zaříná to bejt dobrý, ale na dveře se furt ozývá klepání. Nejdřív buší holka, kterou jsme nechali venku. „Možná si to rozmyslela,“zvažuju, že bych ji pustil dovnitř. Ovšem moje péro v ústech rockerky mě jaksi omezuje v pohybu. Hlasy za dveřma se záhy mění, slyším, jak nám na dveře buší i nějaký chlapi.

„Vieš, ja tu mám manžela.“ oznamuje mi rockerka, když si vyndá můj penis z úst a honí mi ho rukou.

„Cože, manžela?“ opakuju nevěřícně. Mám pocit, že snad blbě slyšim, doprdele. „To je vtip?“

„Nie, sedí vonku.“ tvrdí s naprosto vážnou tváří, když mi honí péro, které se zároveň dotýká jejích rtů.

TAKTICKEJ ÚSTUP

V tu chvíli se z mýho pohledu situace stává poněkud obskurní. Začínám uvažovat, co to má vlastně všechno zmanenat. Nepřipadá mi, že by byla kurva. Jen je prostě opilá. Každopádně se mi teď v hlavě vybavuje výjev z ulice, jehož jsme byli svědky, když jsme vylezli z restaurace po týmový večeři. Dva týpkové se šourali po chodníku a mezi sebou vlekli třetího, kterej měl slušně zmasírovanej obličej a crčela z něj krev.

„Tu sa chalani bijú stále.“ okomentovala to naše kolegyně. S tím, jak se stupňuje bouchání na dveře, se rozhodnu celou zábavu odpískat. Párkrát jsem se už dostal do strkanice v baru nebo klubu a když je to nutný, jdu do toho, ale pustit se na služební cestě do potenciálního konfliktu s naštvanym páprdou zde přítomné rockerky a jeho kámošema chuť nemám.

Zapnu si kalhoty, otevřu dveře a milovnici orálních radovánek a vypouštění zlatého deště nechávám jejímu toaletnímu osudu. Vracím se k našemu stolu, kde vyprávím kolegovi, co se mi stalo. Nevěří mi a musí se jít na rockerku podívat. Každopádně na bratislavskej bar Bukowski budu mít navždy fajn vzpomínky. Jinak, víc na téma sexu na naobvyklých místech a pár tipů si můžete přečíst v tomto postu.  

NÁVRAT DO HOTELU

Zatímco je kolega pryč, zajdu za holkou s výraznými rty – tou, co zůstala za dveřmi hajzlu. Bohužel se nachází v podstatně chladnějším stádiu, než když jsem ji potkal u toalet.

„Veď som vám klopala na dvere!“ praví vyčítavě a já lituju, že jsem ji nepustil dovnitř. Prostě, přitažlivost má expirační dobu. Teď už se na mě dívá značně skepticky a její střízlivější kamarádky mě častují nepříliš přátelskými pohledy, takže to balím. Dopíjíme pivo a míříme taxíkem do hotelu.

NOC JEŠTĚ NEKONČÍ

„Uf, to byl večer,“ odfrknu si, jak se mentálně připravuju na přistání do peřin v našem hotelovym apartmá. V tu chvíli mi přijde na Whatsappu zpráva od polský houslistky, jestli jsme ještě venku. V takových chvílích věci nekomplikuju a přejdu přímo k věci. Při balení holek se řídim zlatym Zákonem minimální snahy a pravidlem nezávislosti na výsledku.

Odpovídám, že už jsme na cestě do hotelu a pokud chce, může se k nám připojit. Přihodím adresu a když otvíráme dveře našeho kutlochu, přijde mi zpráva, že je na cestě. Ptám se kolegy Dana, jestli mu nebude vadit zkusit případně trojku. Tvářím se suverénně, nicméně jsem to ještě nikdy ve dvou chlapech na jednu holku nedělal.

TŘI SLOVENKY

„Já jsem docela línej a ospalej, ale když přijde a ty jí přemluvíš, tak proč ne. Ničemu se nebránim.“ nechává to kolega na mně. Už nic neřešíme, ťuknem si pivama a já jdu čekat před hotel. Kousek stranou od vchodu popíjí víno tři Slovenky. Kecám s nimi a nechám se trochu pohostit vinným mokem, zatímco čekám. Vypadají na to, že by se hned nechaly přemluvit jít na pokoj, ale ani jedna se mi zvlášť nelíbí. Mimo to, houslistka právě příjíždí svým tágem.

LENA PŘIJÍŽDÍ ZA NÁMI

Beru jí rovnou přes recepci výtahem nahoru na pokoj. V takových situacích se vždycky chovám uvolněně a přirozeně. Nemá cenu to nějak přehánět s konverzací nebo obecně se snahou udělat na holku dojem. V podstatě oba víme, o co nám jde. Jedinym úkolem chlapa je odstranit případný překážky sexu, co maj logistickej charakter (například kdybychom byli v pokoji s dalšími pěti kolegy, tak by se asi nic podniknout nedalo) a samozřejmě zajistit, aby se při konverzaci cítila uvolněně a příjemně.

LENA ZKOUŠÍ TEST

Vcházíme na pokoj, kolega se svlíknul do půl těla a leží na posteli. Téměř celej hrudník a záda i paže mu pokrývaj barevný tetování v asijskym stylu, takže si říkám, jestli se umělkyně trochu nevyděsí. Nicméně kolega je příjemnej chlap, kterej naštěstí ví, jak mluvit s ženskejma, takže v klidu. Dáváme si pivo, chvíli se bavíme, ale já rozhodně nemám v plánu ztrácet čas a ubírat nás o sex a následnej spánek, takže Polku objemu a začnu ji líbat. Vzpouzí se, pak se vytrhne a začne trochu dělat cavyky.

Zůstávám v klidu, protože tuším, že se jedná jen o divadýlko, který jí má zajistit určitej morální kredit za to, že není příliš povolná, a trochu taky test. V tenhle moment je nejdůležitější zůstat v klidu a hlavně se jakkoli neomlouvat nebo nezačít blekotat nějaká vysvětlení a podobně. Chce to sebevědomý vystupování a komunikaci. Pokud ve vás holka ucítí jistotu, odstraní se tím psychologické překážky sexu.

TROJKA NA HOTELU

„Líbíš se mi, tak jsem tě políbil,“ usměju se. „Oba si myslíme, že jsi moc hezká a chceme se s tebou milovat. Samozřejmě si to můžeš kdykoli rozmyslet a kdyby se ti něco nelíbilo, tak nám to řekneš a budeš moct odejít. Můžeš tady ale taky zůstat, protože vím, že se ti to bude líbit a chci ti to udělat.“

Za třicet vteřin už je u mě a pomalu jí svlíkám její overal. Do tváře vypadá průměrně, ale má hezký vlasy, krásný, středně velký kozy a hezkou našpulenou prdel. Mezi nohama je pěkně vlhká, takže vidím, že se nemůže dočkat. S Danem si jí nejdřív přehazujem, jak jeden z nás jde třeba na záchod a já si dám ještě cigáro z okna. Nakonec zalezem všichni tři do postele a situace se vývíjí tak, že Dan se nemá moc k akci.

Neřeším proč. Zda hraje roli únava, nebo se mu Lena prostě nelíbí. Každopádně většina práce i zábavy zbyde na mě, zatímco on se na nás dívá. Polka je z toho evidentně hotová, chce, abychom ji ošukali oba, ale nakonec se spokojí jen se mnou.

S CHLASTEM TO NENÍ ŽÁDNÁ SLÁVA

Sebekriticky musím přiznat, že můj výkon nedosahuje nijak zázračný úrovně. Po asi osmi pivech dokážu ještě obstojně verbálně komunikovat a uvažovat, ale s výkonem mého péra je to horší. To ostatně představuje jednu ze zásadních nevýhod, kterou v noční hře vidím – abych zůstal vzhůru a náladě do tak pozdních nočních hodin, potřebuju nějakej doping v podobě alkoholu, což se nutně projeví na mym sexuálním výkonu.

V takovym případě je nejlepší počkat do rána, ale když musíte vstávat v sedm do práce, tak tahle možnost jaksi odpadá. Nakonec umělkyni dopřeju vychutnat si symfonii odehranou mou obratnou rukou a prstama, že apladuje na celej pokoj (a pravděpodobně i sousední).

Ráno se rozloučíme a dáme si pusu. Oba víme, že už se pravděpodobně nikdy neuvidíme.
V nepříjemný kocovině a nevyspání absolvuju snídani, pak pár schůzek v práci i následnou cestu domů v autě s šéfkou našeho týmu.

POKRAČUJEM DÁL V BALENÍ HOLEK

Měl bych si jít co nejdřív lehnout, ale s kolegou nás společný zážitky z Bratislavy trochu nahecovaly, tak se domluvíme na večer v klubu. Kolega zve kamarádky. Potkáme se asi v devět večer. Dan přivádí tři kámošky, jedna hezčí než druhá. Bohužel dotěrnou kocovinu jsem musel zahnat pár pivama a panákem, takže moje schopnost komunikovat se rapidně snižuje. Navíc se kolem nich v průběhu večera začnou motat šášulové z jejich friendzóny, s nimiž dnes nemám už opravdu náladu soutěžit o pozornost.

OZVALA SE IVETA

Pak koukám, že mi přišla zpráva. Po téměř dvou dnech mi na mou zprávu odpověděla hipsterka Iveta, co jsem ji oslovil na Letný. Souhlasí, že se uvidíme. „Tak super,“ usměju se. Domluvíme si rande na neděli. Je pátek, takže budu mít aspoň den na rekonvalescenci. Dávám sbohem nočnímu městu a mířim do postele zaspat ty předchozí náročný dny. 
Jak dopadlo rande s Iverou? Byl to úspěch, nebo průser? To se dočtete v kapitole První rande.

LOVU ZDAR!

Tento deník má reálný, autobiografický základ a obsahuje popis událostí při balení holek, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány. Jména určitých míst a osob byla změněna s ohledem na soukromí těchto lidí.