Tenhle tejden jsem se studenýmu balení moc nevěnoval. Hodně práce, málo času a taky po fyzické stránce se necítím úplně nejlíp. V posilovně jsem si jako stupidní sporťák naložil příliš na bench press a hnul se zády. Co tedy dělat, když není čas balit holky?

JE TO JEDNODUCHÝ

Je to jednoduchý! Kvantitu nahradit kvalitou. Oslovit klidně jen jednu holku za několik dní, ale musí to bejt unikátní zjev.

Jedu z práce metrem a když se ve stanici Můstek zavíraj dveře mýho metra, všimnu si na nástupišti krásný holky. Ženská krása má více podob a i velmi atraktivní holky často nepůsobí na první pohled jako krasavice. Prostě si občas užívaj to, že vyrazí do města neupravený, třeba jen v teplákách a tím pádem nevzbuzujou tolik pozornosti.

MODELKA

Pak ovšem existuje jeden typ, pro jednoduchost ho nazývám „modelka“ – typ holky, která je na první pohled nádherná a má to sebevědomí a „bitchy“ přístup, který vyzařuje z každého jejího gesta, pohybu nebo slova. Řek bych, že tento typ vyvolává u některých chlapů až téměř úzkost. Díky neustálému zájmu z jejich strany, skrytým i otevřeným obdivným a nadrženým pohledům se tento typ ženský cítí při chůzi po ulici napůl nasraně a napůl mocně a sebevědomě.

ZVLÁŠTNÍ NÁHODA

Dorazím domů a kvůli bolesti zad bojuju s chutí zalehnout do postele. Nakonec se překonávám a vyrážím zpět na Václavák. Potřebuju si koupit boty. Lov obuvi dopadá úspěšně, ale ženská pořád žádná. Sjíždím zpět do stanice metra Můstek a nemůžu uvěřit svejm očím.

Ta samá holka – modelka, kterou jsem tu zahlédl před dvěma hodinami si to kousek ode mě vykračuje po nástupišti. Má dlouhé husté rovné vlasy, krásnej obličej s výraznými rysy, dlouhé opálené nohy s vypracovanými lýtky. Na sobě samozřejmě sexy kraťasy dávající vyniknout krásný namakaný prdeli.

HRY NÁHODY PŘI STUDENYM BALENÍ

Zajímavý je, jak po nějaký době praktikování studenýho balení sledujete jemný nuance a hry náhody. Někdy vám nepřeje – jako když už už oslovíte krásnou holku, co jde naproti vám a ona v poslední vteřině zvedne telefon k uchu. A na druhou stranu vám někdy přeje, až je to absurdní – jaká byla sakra šance, že ji ten samý den tady na Můstku potkám? Jedna k tisícům!

OSLOVENÍ

Přijíždí vlak a nastupujeme do stejného vagónu. Sedá si na sedadlo mezi nějaké důchodce. Je narváno a já s politováním sleduju, že se k ní ani nedostanu. Štěstí mi ale přeje i podruhé. Vystupuje na stejné stanici jako já. Teď už si ji nemůžu nechat utéct. Jako belhající se Quasimodo s bolavejma zádama přidávám do kroku, abych ji dohnal. Usndňuje mi to tím, že se venku zastavuje, aby si zapálila.

Při oslovování holek není potřeba zkoušet nějaký píčoviny, ale je dobrý přejít přímo k věci. Víc na tohle téma v kapitole Jak oslovit holku.

„Ahoj,“ oslovím ji a naznačím ji poklepáním na svoje ucho, aby si sundala sluchátka, a jdu přímo k věci. „Líbíš se mi a říkam si, že tě chci pozvat na pivo nebo drink. Co říkáš?“

„To jseš hodnej!“ usměje se. „Ale já mám přítele.“ říká trochu chraplavym hlasem. Možná to přehání s cigaretama.

Chvíli se ještě bavíme. I když jsem číslo od ní nezískal, stejně mám dobrej pocit. Oslovit tu nejhezčí holku na ulici je prostě dobrej trénink.

LOVU ZDAR!

Dotazy: info@lovcuvdenik.cz

Tento deník má reálný, autobiografický základ a obsahuje popis událostí, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány. Jména určitých míst a osob byla změněna s ohledem na soukromí těchto lidí.