Mácháš kyjem a prskáš jako vzteklý lidoop pokaždý, když se na tvou holku podívá jinej chlap? Je na čase se zamyslet nad fenoménem zvaným žárlivost. Má dnes vůbec smysl žárlit na svou holku?

Žárlivost – v kontextu vztahů jí budu chápat coby soubor negativních emocí jako úzkost a hněv, které pociťujeme, pokud nabydeme dojmu, že se do našeho vztahu s člověkem, vůči němuž cítíme romanticko-sexuální náklonnost, cpe třetí, konkurenční osoba. V návaznosti na tyto emoce poté jedinec pociťující žárlivost vykazuje tendenci k agresi, kontrole partnera a vytváření vztahového drama.

ŽÁRLIVOST MÁ BIOLOGICKÉ OPODSTATNĚNÍ

Žárlivost nemůžeme redukovat jen na jakýsi interpersonální negativní fenomén, který nemá žádné opodstatnění a je tudíž zcela nežádoucí. Z evolučního a biologického hlediska má žárlivost svoje velmi dobře pochopitelné důvody.

Jak toto opodstatnění definovat z pohledu chlapa? Biologickým imperativem jedince mužského pohlaví je šířit své geny prostřednictvím oplodnění ženy a následné péče o ni a společné potomky. V pravěkých dobách se toto odehrávalo zejména prostřednictvím zajišťování potravy a bezpečí. V oněch tvrdých, divokých dobách byla tedy žárlivost velmi pochopitelnou a potřebnou emocí. Prehistorický opičák si žárlivě a tvrdě chránil svou partnerku před jinými dotírajícími samci. Svou fyzickou dominancí si zajišťoval přežití svých genů na úkor protivníků, kterým bránil v jejich umanuté touze zašukat si s jeho partnerkou.

Prehistorickou, archetypální obavou každého chlapa je to, že jeho partnerka zplodí potomka s jiným, konkurenčním samcem a chlap pak bude v nevědomosti investovat své prostředky a energii do zaopatření potomka, který nenese jeho geny. Z biolgického hlediska je zkrátka žárlivost zcela normální a pochopitelnou reakcí na ohrožení chlapovi sexuální strategie.

TECHNOLOGIE REDUKOVALA DŮVODY K ŽÁRLIVOSTI

S opodstatněním žárlivosti ovšem dokonale zamávala průmyslová revoluce a moderní technologie.

Pojďme si ještě jednou shrnout z jakých událostí ve vztahově-sexuální oblasti měl pravěký člověk největší obavy a musel se před nimi chránit pomocí agrese vyvěrající ze žárlivosti:

• Oplodnění partnerky jiným samcem – z biologického hlediska je matka dítěte vždy jistá, otec nejistý. Největším průserem pro jeskynního muže tedy byla hypotetická situace, že by jeho partnerku oplodnil jiný samec. Tím jednak chlap přicházel o možnost šířit své geny. Rovněž hrozilo nebezpečí, že bude investovat svou energii a prostředky do podpory potomka, který není jeho.
• Nedostatek partnerek pro rozmnožování – pravěcí lidé žili v malých tlupách s omezeným množstvím mladých žen schopných reprodukce. Tyto ženy si usurpovali ti nejsilnější alfa samci z tlupy a pochopitelně si je střežili před ostatními dotírajícími pravěkými gentlemany.

Můžeme tato biologická opodstatnění žárlivosti považovat za platná i v dnešní době? V podstatě ne! Proč?

1. Mezi technologie dnešní doby patří genetický test otcovství – každý chlap má dnes možnost ověřit si během několika minut, zda daný potomek skutečně pochází z genetického materiálu vystřeleného z jeho varlat či nikoli. Tento test je dnes možno provést dokonce už i v prenatálním stádiu.
2. Naprostá většina populace v dnešní době nežije v malých tlupách, nýbrž v městských aglomeracích s obrovskou koncentrací lidí, tedy i mladých, atraktivních, plodných, nezadaných žen. Žárlit na jednu ženu, když doslova za rohem čekají další stovky a tisíce dalších potenciálních partnerek, je nesmysl.

ŽÁRLIVOST – ZASTARALÉ BIOLOGICKÉ PROGRAMOVÁNÍ

V pravěkých dobách byla žárlivost nezbytnou součástí mentality každého chlapa usilujícího o přežití sebe a svých genů. Moderní urbanismus, technologie a s nimi související změny v romanticko-vztahové oblasti z ní však udělaly jakýsi zbytečný přežitek, zastaralý přívěšek naší psychiky. Ze zkušenosti mohu říct, že v dnešní době ti žárlivost, pokud jde o úspěch v oblasti balení žen a vztazích s nimi, bude na překážku. Zejména pak její silné projevy.

Žárlivost zkrátka do značné míry považuju za zastaralé a dnes již zbytečné, neefektivní biologické programování, které je dobré alespoň částečně vědomě potlačit a redukovat. Problémem zůstává, že ačkoli tvé racionální myšlení toto může velmi dobře chápat, instinktivní, nevědomá část našeho vědomí na toto zvysoka sere. Během posledních dvou staletí (tedy zlomku historie člověka) zde proběhly rapidní změny v sociální a technologické oblasti. Jenže náš mozek je stále de facto shodný s mozkem chlupatého homo sapiens střežícího svou Evu pomocí kyje kdesi v jeskyni Lascaux před patnácti tisíci lety. Tohoto vnitřního cavemana, jeskynního muže nezkrotíš jednoduše tím, že mu řekneš: “Kámo, zklidni se, vole. Nežárli. Dneska je to už zbytečný, ty obludo!”

Pokud se chceš zbavit žárlivosti, je potřeba na to jít sofistikovanějšími způsoby.

MÁ ŽÁRLIVOST NĚKDY SMYSL?

Předtím, než si probereme důvody a způsoby, jak žárlivost redukovat, pojďme se zamyslet nad tím, zda má přeci jen tato negativní emoce i dnes nějaký smysl. Podle mě v rozumné míře ano.

Žárlivost má své místo v psychice moderního chlapa například v následujících situacích:

• Když je útočeno na tvou chlapskou důstojnost a integritu ze strany jiných lidí. Například: Ožralý frajer na party flagrantně svým balením obtěžuje tvou přítelkyni. Tím jednak otravuje ji samotnou a vůči tobě vysílá signály totální absence respektu.
• Když ti tvá chlapská intuice napovídá, že partnerka, s níž se nacházíš v tradičním monogamním vztahu, svým stylem života silně zabíhá do oblasti tzv. single chování. Například: pravidelně vyráží ven s kamarádkami na tzv. dámské alkoholové jízdy až do rána. Případně, pokud holka, který s tebou touží mít MONOGAMNÍ VZTAH zároveň vysílá silné signály toho, že není pro takovýto vztah vhodnou partnerkou. Například proto, že vykazuje vzorce chování divoké holky.

V takovýchto případech je dobré probudit v sobě do určité rozumné míry svého vnitřního pravěkého jeskynního muže a dát najevo jasné limity tvé tolerance, při jejichž překročení budeš reagovat příslušnými sankcemi. Jak například?

1. Ožralému týpkovi nejdříve slušně verbálně doporučíš, aby si zachovával odstup. V případě jeho neuposlechnutí pak zareaguješ umravňující fackou či laskavým, boxerským úderem “na spodek”, tedy nejlépe oblast jaterní. Při těchto úkonech hrozí jen minimální riziko trvalých zdravotních následků a jejich výchovný efekt je vskutku nezanedbatelný.
2. Své partnerce naznačíš jasné limity, jichž je potřeba se v tradičním, monogamním vztahu držet. Při neochotě partnerky dodržovat tato pravidla nevyvoláváš drama, ale jsi připraven vztah ukončit. V ideálním případě pak s takovouto ženou vůbec nezahájíš monogamní vztah, ale budeš ji mít ve svém životě maximálně jako kamarádku s benefity v OTEVŘENÉM VZTAHU.

DŮVODY, PROČ SE ZBAVIT ŽÁRLIVOSTI

Vyjmenovali jsme si dvě situace, kdy je dobré projevit trochu žárlivosti. A jaké jsou důvody, proč se žárlivosti zbavit? Respektive proč se ji naučit ovládat a vědomě redukovat na rozumnou, či minimální úroveň? Existuje jich opravdu hodně:

• Žárlivost je protikladem nezávislosti na výsledku – bezkonkurenčně nejatraktivnějšího rysu, jímž se může chlap ve vztahu k ženám vyznačovat.
• Žárlivost naznačuje absenci mentality hojnosti (atraktivních žen v životě) – velmi důležitého elementu nezávislosti na výsledku.
• Žárlivost naznačuje nedostatek sebevědomí – další velmi důležité charakteristiky úspěšného, atraktivního chlapa.
• Žárlivost naznačuje absenci životní mise a projektů – dalšího velmi důležitého rysu úspěšného chlapa.
• Žárlivost je průvodním symptomem holkytidy – nezdravé emocionální závislosti na jedné ženě.
• Žárlivost je častým průvodním jevem submisivity. Jedinec, který ve vztahu více žárlí, mimo jiné naznačuje, že potřebuje daný vztah více než jeho partner/ka. Ten, kdo vztah více potřebuje, se z definice stává submisivním činitelem tohoto vztahu. Jako chlap bys měl naopak usilovat o dominantní pozici – tedy žárlit znatelně méně než tvá partnerka.
• Z výše zmíněných důvodů ženy obecně milují a jsou přitahovány k mužům, kteří nežárlí, respektive jsou schopni svou žárlivost ovládat, kontrolovat a redukovat.
• A pak tu máme ještě jeden fakt. Na rozdíl od minulých staletí a tisíciletí dnes svou partnerku žádným způsobem nevlastníš. Pokud si to stále myslíš, tak se prober, chlape. Už není 19. století, ale rok 2020. Rozvodovost a rozchodovost vykazují obrovskou míru pravděpodobnosti a většinu rozchodů iniciují ženy. Manželka či přítelkyně není “tvoje“. S největší pravděpodobností je “na tobě pouze řada“. Ve světle tohoto faktu se žárlivost ukazuje do značné míry jako zbytečná, zastaralá emoce.

Tyto důvody, proč se zbavit emoce zvané žárlivost, a rovněž způsoby, jak to udělat, si detailně probereme v příští kapitole tohoto seriálu. Do tý doby…

LOVU ZDAR!

…ve smyslu lovu zkušeností, zážitků, informací, vědomostí a celkově sebezdokonalování se. Nikoli pravěkejch mamutů, ty homo erecte! Zdar!

Dotazy: info@lovcuvdenik.cz