Miliony chlapů se dnes zcela bez rozmyslu vrhají do projektu jménem manželství, aniž by si uvědomovali jeho základní charakteristiky.

BYZNYS NÁVRH

Představ si, že jsi podnikatel. Sedíš ve svém kanclu a najednou zazvoní telefon. Zvedneš ho a člověk na druhým konci drátu se tě zeptá, zda máš chvíli čas. Rád by ti totiž představil jeden byznys projekt a na konci se tě zeptal, zda máš zájem do něj vstoupit. Charakteristika projektu zní následovně:

• V onom daném projektu budeš mít jednoho byznys partnera.
• Celková pravděpodobnost, že projekt skončí neúspěchem dosahuje více než 50 % a postupem času se bude podle všeho ještě zvyšovat.
• Průměrná délka projektu je cca 13 let, ovšem nejčastěji průměrně končí po cca 3 až 5 letech, zejména pokud patříš k mladší generaci než jsou dnešní padesátníci a starší. (Dle statistik z roku 2015, v dnešní době jsou pravděpodobně ještě trochu horší…).
• V případě neúspěchu bude projekt s velkou pravděpodobností (cca 70 %) ukončen tvým partnerem.
• V případě neúspěchu projektu přijdeš o polovinu svého majetku, který jsi nashromáždil během trvání projektu. Lépe řečeno – polovinu onoho majetku budeš muset odevzdat svému partnerovi.
• V případě neúspěchu projektu vstoupí do celého procesu stát a jeho právní systém a začne rozhodovat o tom, komu budou svěřeny do péče výsledky daného projektu. Výsledky budou s cca 72% pravděpodobností svěřeny výhradně do péče tvého partnera. Stát rovněž určí, jak často je budeš moci vídat.
• Stát rovněž určí, kolik peněz budeš partnerovi zasílat na péči o výsledky vašeho projektu. Pouze partner bude rozhodovat, jak tyto peníze utratí.
• A ještě takový drobný detail na okraj: v rámci projektu oficiálně slíbíš partnerovi, že jednu ze svých základních biologických potřeb (sex), budeš v době trvání projektu vykonávat exkluzivně pouze s ním. Tento fakt mimo jiné znamená, že pokud tvůj partner nebude mít chuť onu potřebu vykonávat, nebudeš ji vykonávat vůbec.

ŠEL BYS DO TOHO?

Šel bys do takového projektu? Už tě vidím, jak posloucháš onen byznys návrh a přinejmenším se drbeš na hlavě plný pochyb a nejistoty. Nebo možná dokonce práskneš telefonem a směješ se, až se popadáš za břicho: “No to se zbláznili! Hahaha!”

Jenže realita je taková, že přesně do takovéhoto zásadního životního projektu se dnes a denně vrhají tisíce chlapů. Asi jsi už pochopil, že oním projektem, který jsem tak cynicky a neromanticky popsal, je manželství.

Ano, chápu, že na vše v životě se nedá dívat pouze optikou podnikání, byznysu a zisku či ztráty. Sám se nepočítám mezi neustále kalkulující a ekonomicky uvažující typ lidí. Na druhou stranu věřím tomu, že než člověk podnikne v životě nějaký zásadní krok, měl by si o něm zjistit všechna fakta, aby zkrátka věděl, do čeho jde. A nevrhal se do něčeho jen proto, že “je to prostě normální”, “že to tak udělal i děda a táta”, “že to tak dělaj všichni”.

DOBA KONSTANTNÍ ZMĚNY

Žijeme ve fascinující době bezprecedentního technologického pokroku a s ním souvisejících změn v sociální oblasti. Charakteristikou této doby je prostý fakt, že jedinou její konstantou je změna. Věci se během našeho života zkrátka mění takovou rychlostí jako nikdy předtím v lidské historii. Co to znamená? Mimo jiné to, že určité postupy, zvyklosti a strategie, které byly funkční v minulosti, dnes s velkou pravděpodobností už nebudou fungovat. Nějaké příklady? Tak třeba:

• Celoživotní zaměstnání – v časech našich dědů bylo zcela normální a běžné, že člověk strávil celý život prací pro jednoho zaměstnavatele. Platí toto i dnes? V západním městském prostředí sotva.
• Kouření – v časech našich dědů bylo zcela běžné kouřit doma nebo uvnitř budov na pracovišti. V dnešní době? Zkus si zapálit cígo v open spacu velké firmy.

Pro šťastně prožívaný život je potřeba se na život dívat realisticky a chápat, že zkrátka určité postupy již pozbyly platnosti. Představují jakýsi zastaralý software, který v případě, že je stále nainstalován, přináší svému uživateli jen problémy a neúspěchy. Považuju za fascinující, že zatímco v případě celoživotního zaměstnání či kouření na pracovišti toto lidé zcela bez problému chápou, v případě manželství to vypadá, jako by měli klapky na očích. Ano, i manželství spadá do oné skupiny zastaralého společenského softwaru, který dne působí jen potíže. Přesto si ho lidé radostně instalují do života a pak se strašně diví, že jim spadne celý systém.

MANŽELSTVÍ V DOBÁCH NAŠICH DĚDŮ

Manželství v podobě, jak ho známe dnes, skutečně považuju za zoufale zastaralý společenský institut. Bývalo tomu tak vždy? Jasně že ne! Naši dědové se mohli s radostí ženit o sto šest a nepřinášelo jim to zdaleka taková rizika a problémy jako nám. Proč?

• Rozvodovost v meziválečném Československu dosahovala hodnoty cca 6 %.
• Ženy usilovaly o to mít manžela a pro většinu z nich bylo naprosto nepředstavitelné, že by se s manželem rozvedly, ačkoli manželství nebylo zrovna růžové.
• Muž byl obecně považován za hlavu rodiny a rozhodující postavu v páru.

Jak je tomu dnes?

• Už jsem zmínil, že rozvodovost dosahuje více než 50 %.
• Oproti minulosti naprostou většinu manželství ukončují ženy (cca tři čtvrtiny).
• Zatímco v dřívějších dobách byl na ženu vyvíjen společenský tlak, aby z manželství nevystupovala, dnes je tomu v podstatě naopak. Jakmile žena v manželství projeví nespokojenost, velká část jejího okolí reaguje stylem: “Go, girl! Pošli toho mamlase někam. Rozveď se!”

NOVÁ DOBA – NOVÁ ŘEŠENÍ

Jsem snad tradicionalista, který by na výše zmíněná fakta nadával a volal po znovunastolení starých pořádků? Jasně, že ne! Obecně mám na věc velmi liberální pohled a rozhodně netrpím žádnou nostalgií po dávno zašlých časech. Máme zkrátka rok 2020, nikoli 1930. Tento fakt s sebou ovšem přináší i nutnost obnovy našeho “společenského softwaru”. Zkrátka – to, co kdysi fungovalo v případě tvýho dědy, táty a strejdy už dnes pravděpodobně nebude fungovat a je potřeba nacházet a využívat nová řešení a postupy.

PROČ SE DNES CHLAPI VRHAJÍ DO MANŽELSTVÍ

Položil jsem si otázku: “Proč se dnes chlapi bez rozmyslu vrhají do manželství? A často velmi chytří, vzdělaní a schopní chlapi, kteří si jinak velmi dobře uvědomují nefunkčnost jiných zastaralých společenských systémů jako je třeba celoživotní zaměstnání. Napadají mě tyto důvody:

• Holkytida a mentalita nedostatku – typický beta kluk (v práci možná úspěšný, ovšem postrádající zkušenosti se vztahy a dostatečné balící schopnosti) potká okouzlující dívku, která s ním, světe div se, chce mít sex! Okamžitě si k ní vyvine citovou závislost, s níž zároveň přichází i palčivá obava: “Co kdyby mi ji někdo přebral?” Zbraň proti jiným chlapům potenciálně útočícím na jeho teritorium pak onen beta kluk hledá v tradičním, zastaralém institutu manželství. Chudák si vůbec neuvědomuje, že v dnešní době mu manželství skýtá jen pramalou ochranu před jevy jako je ženská hypergamie, nevěra, jeho žárlivost a ve finále rozvod.
• Betaizace – u určité části kluků hraje jistě roli i podřízenost partnerce, která má dynamiku: “Maruška chce svatbu, tak si jí vezmu, aby do mě neprudila, nebo mě dokonce neopustila. Kdybych o ni přišel, to bych nepřežil! Můj život bez ní by neměl smysl!”
• Tradicionalismus a nedostatek kritického myšlení – věřím tomu, že u určitého počtu chlapů více než žárlivost a strach před jinými chlapy, případně betaizace, hraje roli spíše jakýsi zaslepený tradicionalismus ve stylu: “Udělal to táta, udělal to strejda, udělali to všichni kucí na vesnici, tak to bude asi ok. Takže to udělám i já!”

A JAK MANŽELSTVÍ VĚTŠINOU KONČÍ?

No, a jak to s manželstvím většinou končí? V této fázi debaty, zejména pokud diskutuji s tradičně a romanticky uvažujícími jedinci se většinou někdo ozve stylem: “Ale já znám jeden (dva, tři) páry, kterým to vyšlo!!! Mají šťastné manželství! Opravdu jim to funguje. Tak vidíš, ty cyniku. Je to možné. Manželské štěstí existuje! Haleujá. Pojďme tančit a zpívat kumbayaaa!”

A já reaguju takto: “Díky, právě jste potvrdili, že mám pravdu. Kdyby totiž manželství skutečně představovalo funkční, použitelný systém, tak byste mi s hrdostí neříkali, že znáte jeden nebo tři páry, jimž to vyšlo. Naopak byste s údivem poukazovali na páry, jimž to nevyšlo, kteří by v takovéto situaci zkrátka byly zajímavou výjimkou.”

Jenže, běda! Manželství zkrátka není oním funkčním systémem. Více než polovina z nich se rozpadá a velký podíl ostatních manželství sice drží pohromadě, zatímco jeho účastníci nejsou s jeho průběhem spokojeni.

DŮVODY, PROČ MANŽELSTVÍ NEFUNGUJÍ

Jaké jsou podle mě důvody, proč dnes manželství už nefunguje? Takovéto:

GENDEROVÁ ROVNOPRÁVNOST

Každý ucelený lidský projekt, ať je jakkoli demokratický, potřebuje ve finále svého vůdce, který v případě neshod vyřkne finální rozhodnutí. Proto má demokratická vláda svého premiéra, jehož slovo ve finále platí. Loď má svého kapitána a tak dále. V případě většího množství účastníků projektu je možno využít institutu hlasování, nicméně v projekt dvou lidí toto možné není. Imperativ 50 na 50 představuje v tomto ohledu chiméru dnešní hyperkorektní doby, který v reálu zkrátka nefunguje. V dřívějších dobách se tímto vůdcem stával automaticky chlap. S tím jak ženy získávají mnohem větší ekonomickou a společenskou nezávislost, pochopitelně se snaží získat větší dominanci ve vztahu k manželovi,

Ženy často do manžela promítají naprosto nereálný ideál submisivního alfa chlapa – tedy chlapa, který je tvrďák, bude ženě oporou, zajistí ekonomicky rodinu, ale jinak se ženě ve všem hezky podřídí a bude poslouchat jako pejsek. Netřeba dodávat, že v mnoha případech vede tento přístup ke konfliktům, které prostě nemají řešení.

Jak už jsem zmínil, nepočítám se mezi tradicionalisty, kteří by toto nějakým způsobem kritizovali a volali po znovunastolení pořádků z 19. století. Zkrátka vyšší ženskou nezávislost beru jako fakt, který se pravděpodobně nezmění (ledaže by přišel například další světový válečný konflikt), a je tudíž nutno s ním počítat.

MONOGAMIE VS OPROŠTĚNÍ OD SPOLEČENSKÝCH A NÁBOŽENSKÝCH RESTRIKCÍ

Monogamii osobně považuju za umělý, z biologického hlediska lidem zcela nepřirozený systém, který vznikl za účelem sociální kontroly. Mnoho chlapů si se vstupem do manželství neuvědomuje zcela jednoduchý, zřejmý fakt, že uzavřením sňatku svěřují naprostou kontrolu nad svým sexuálním životem a sexuální strategií jediné ženě. Zkrátka, když například daná žena nebude chtít mít půl roku sex, oficiálně jsi v prdeli. Žádný sex nemůžeš mít oficiálně ani ty. Proto hodně alfa chlapů už u oltáře minimálně podvědomě tuší, že ačkoli své ženě slíbili monogamii, budou ji pravděpodobně v budoucnu podvádět. V návaznosti na to je v budoucnu čeká pravděpodobně odhalení a pekelná vztahová dramata.

S tím, jak byla sexualita oproštěna od společenských stigmat a náboženských restrikcí, samozřejmě přichází geometrický nárůst porušování slíbené monogamie – tedy podvádění. Výsledek? Dramata. Zničená manželství. Rozvody.

ŽENSKÁ HYPERGAMIE

Ženská sexuální strategie se odvíjí na bázi hypergamie – tedy tendence navazovat romanticko-sexuální vztahy s muži, kteří stojí na společensko-ekonomickém žebříčku na minimálně stejné, ale spíše vyšší úrovni. To mimo jiné znamená, že žena během celého života zvažuje, zda pro ní stávající partner skutečně představuje tu nejlepší možnou alternativu. Pokud to tak není a kontinuálně nabývá dojmu, že může získat potenciálně lepšího partnera, s velkou pravděpodobností svého současného manžela opustí. V minulosti byla hypergamie regulována pomocí náboženských a společenských restrikcí. Dnes? Ani náhodou!

V dnešní době registruji stále rostoucí počet výskytu beta chlapů, kteří nechápou ženskou psychiku a strategii hypergamie. Investují do manželství hromadu energie, prachů a naivně očekávají, že láska je jako spořící účet, kam si mohou hromadit a ukládat své dobré skutky, a tudíž žena s nimi zůstane navždy a všichni spolu budou žít šťastně až do smrti. A náhle, ouha! Manželka se s nimi bez mrknutí oka rozvede. Oni nyní vídají svoje děti při nejlepším 50 % procent času a platí alimenty, zatímco si manželka po zbytek času, kdy není s dětmi, užívá sexu s alfa chlapy.

OŽENÍM SE NĚKDY?

Tak jsme si to hezky rozebrali a faktem je, že verdikt nad současnou podobou institutu manželství nevyznívá zrovna radostně. Zbývá tedy otázka: “Ožením se někdy?”

Odpověď tě asi překvapí. Zní totiž: “Dost možná ano, ale…” Je tam opravdu jedno velké ALE. Dost možná se někdy v budoucnu ožením, zejména pokud si to žena, kterou budu milovat, bude přát. Nicméně bude se jednat o jakousi updatovanou verzi manželství, která realisticky přihlédne k současné situaci v oblasti romanticko-sexuálních vztahů mezi muži a ženami. Nebude pouze slepě kopírovat schémata, která byla možná funkční v případě našich dědů, nikoli však ve dvacátých letech 21. století.

MANŽELSTVÍ NOVÉHO ALFA CHLAPA

Jaké charakteristiky bude mít tento manželský svazek? Následující:

• Vstoupím do něj se ženou až po velmi dlouhé době (minimálně cca dvou letech, ale spíše více) fungujícího romanticko-sexuálního vztahu, v němž si budeme skvěle rozumět a fungovat bez výskytu zásadních vztahových dramat. (Samozřejmě, žádný vztah není zcela bez problémů, ale drama považuji ve vztahu za patologický fenomén. Problémy se mohou řešit v klidu).
• Nebudu do něj vstupovat s naivním očekáváním, že vydrží navždy. Za úspěch budu považovat délku trvání déle než cca pět let.
• V daném manželství nebudu nerealisticky slibovat partnerce monogamii a nebudu takový slib vyžadovat ani od ní. Bude se jednat o sexuálně otevřený vztah, exkluzivní na emocionální úrovni. Emocionálně tedy budu své partnerce věrný (lapidárně řečeno: milovat jenom ji). Každý z nás ovšem bude moci mít sexuální styky na úrovni FB nebo ONS (sex na jednu noc).
• Finance budeme v daném manželství držet striktně odděleně. To znamená, že já si budu ponechávat vydělané peníze na svém účtu, manželka na svém. Pro případ rozvodu budou mezi našimi financemi existovat právní bariéry, které zajistí, že každý odejdeme z manželství s vlastními financemi. (Detailní právní aspekty budu v budoucnu řešit).
• Toto finanční uspořádání neznamená, že nebudu třeba v průběhu manželství platit a utrácet více za naše společné potřeby více, než moje manželka. V případě rozvodu však budou naše finance zcela oddělené. To mimo jiné znamená, že se vyhnu společnému vlastnictví domu/auta apod.

Takto tedy vypadá základní charakteristika manželství Nového alfa chlapa, které zohledňuje realitu v oblasti romanticko-sexuálních vztahů v západním městském prostředí 21. století. Samozřejmě takováto forma svazku bude mít i svá další specifika. Mimo jiné můžu uvést například to, že svou manželku rozhodně nehodlám kibicovat a mentorovat způsobem, jakým to dělal tradiční alf chlap ve staré formě manželství. Naopak toto samé očekávám od svého protějšku. S tím, jak se společnost a vztahy s ní vyvíjí, je zkrátka potřeba aktualizovat i svou sociální a vztahovou strategii.

LOVU ZDAR!

Dotazy a koučink: info@lovcuvdenik.cz